Pod temným závojem skrývá se ten,co každou noc ruší tvůj sen.
Luna i hvězdy mi dávají moc,
přijdu si vlkouši pro tebe tuto noc....

Nic nedokáže donutit zabíjet víc, než pomsta. V útlém věku jsem přišla o celou rodinu, kterou bezcitně roztrhala smečka vlkodlakù. Zapřísahala jsem se, ze nikdy nedojdu klidu, dokud ji nepomstím. Od té doby jsem bloudila nekonečnem tak dlouho, dokud se jednou přede- mnou neobjevil On. Ihned jsem poznala, ze to není člověk. Na první pohled jsem věděla, kdo to je. Vypadal tak vznešeně, v jeho očích byla krutost i něžnost zároveň. Pomalými kroky se ke mě přiblížil a když nás dělilo jen pár centimetrù, pošeptal mi do ucha: ,,Dám ti šanci se pomstít.,, Pak dlaní přejel po mé bělostné tváři a já ucítila jeho dech na krku. O chvíli později se už jeho zuby stále více nořili do mé kùže a já se začala cítit strašně zesláblá ..
Když jsem znovu otevřela oči, On už tam nebyl. Mé oblečení zmizelo s ním, ale kupodivu mi nebyla zima. Uvědomila jsem si, ze všechny moje smysly jsou bystřejší než dřív a uvnitř sebe jsem cítila obrovskou sílu. Jako bych věděla, ze jsem se právě stala jednou z nesmrtelných, z těch Vyvolených ..
Mysl se mi zatemnila touhou zabíjet. V paměti mi zùstaly jen nepatrné výjevy, z mých útokù. Hlad, touha zabíjet, měkká kůže, ta slast, když mi krev prýštila po zubech až k mému nenasytnému nitru, které tolik toužilo po krvi. Mrtvé pohledy mých obětí vidím dodnes, ale naučila jsem se s tím žít. Mám jen jeden úkol, pro který jsem ochotna obětovat všechno .. pomstít svou rodinu!
Od mého zrození, za nějž vděčím svému Pánovi- Eminenci .. prahnu po smrti jakéhokoli vlkodlaka a ani lidských obětí se nestraním. Vím, ze jsem teprve na začátku, ale to mi nebrání, abych našla ty, kteří zabili mou rodinu a pak teprve poznají můj hněv! Nebudu mít slitování s nikým, tak jako oni neměli slitování s ní. Pokud si někdo myslí, že by mou pomstu mohl mou smrtí zastavit, pak se mýlí. Stvořila jsem klan, který nikdy nenechá umřít svého člena..
Život v naději, smrt v krvi...